Gejši jsou vnímány jako velmi inteligentní a respektované představitelky tradiční japonské kultury. Během historie si získaly úctu v celém Japonsku a jejich profese byla vždy spojována s vysokou úrovní společenského vystupování a umění. V gejšských komunitách hrají hlavní roli ženy, zatímco muži zde mívají spíše okrajové postavení.
Už v raných obdobích japonských dějin existovaly takzvané služebnice (saburuko), které bývají někdy zmiňovány jako vzdálené předchůdkyně gejš. Samotný systém gejš se však výrazněji formoval až později, zejména v období Edo. Jejich vystoupení kombinovala tanec, zpěv i kultivovanou společenskou atmosféru. Dnes se gejši mohou pohybovat i na veřejnosti a na některých místech je možné je zahlédnout například v ulicích Kjóta. Je však nutné mít na paměti, že v určitých čtvrtích platí přísná pravidla a nevyžádané fotografování může být sankcionováno.
Gejši si tradičně pokrývají obličej bílou pastou z rýžového prášku a používají rudou rtěnku. Během své kariéry se postupně mění jejich make-up, účes i celkový styl. Vlasy mají upravené do drdolu – vysoký nosí mladší ženy učednice (maiko), plošší obvykle ty starší (geiko). Pro zachování účesu musí gejši běžně spát v poloze s krkem opřeným o speciální opěry. Také barvy kimona podléhají věku a zkušenostem. Zatímco učednice nosí pestrá kimona plná barev, starší gejši volí odstíny tlumenější a elegantnější.
Nejlepší místa pro setkání s gejšami představují starobylé čtvrti Kjóta. Jednou z možností je účast na odpoledním čaji nebo večeři s gejšou, jež probíhá v některé z čajoven v gejšských čtvrtích. V Kjótu se jich nachází celkem pět, přičemž ta nejprestižnější nese název Gion. V rámci čajového obřadu vám průvodkyně představí čtvrť a poodhalí tajemství tradiční gejšské kultury. Návštěvnice Kjóta mají také možnost vcítit se do role gejši a vyzkoušet si tradiční make-up, účes i kimono.
Foto: Pixabay, Unsplash
