Safari je jednou z posledních pří ležitostí, jak na naší planetě, kde příroda ustupuje civilizačním nárokům, vidět a zažít skutečnou divočinu. Většina cestovatelů volí jako svou první africkou safari destinaci Tanzanii, protože východní část kontinentu nabízí relativně kompaktní zážitek – s velkou pravděpodobností se tady setkáte tváří v tvář se značnou částí velké pětky, kam se řadí sloni, lvi, levharti, buvoli a nosorožci. Na necelém milionu kilometrů čtverečních se v Tanzanii střídají krajiny, které působí jako z několika jiných světů. Ikonickému panorama Kilimandžára konkurují v oblibě u fotografů mokřady Tarangiru s jejich majestátními baobaby, nekonečné pláně Serengeti kontrastují se strmými srázy kráteru Ngorongoro a zrcadlo jezera Manyara zrůžovělé tisícovkami plameňáků tiše křičí do okolí, jak cenná je v těchto končinách životadárná voda. V protikladu k plethoře zdejší přírody, kde Bůh rozdával oběma rukama, stojí skutečnost, že více než třetina z šestašedesáti milionů obyvatel Tanzanie žije pod hranicí chudoby s příjmem menším než dva dolary denně. Nadějí do budoucna je relativně vysoká vzdělanost – Tanzanie aktuálně vykazuje pouze třiadvacetiprocentní podíl negramotnosti v populaci.
Pokud míříte z České republiky do Tanzanie, vaše africká cesta pravděpodobně začne v Arushe. Půlmilionové město ležící zhruba sto kilometrů od Kilimandžára je v podstatě vstupní branou do světa safari a také poslední významnější civilizací na naší výpravě. Vyplatí se tady po příletu do Tanzanie strávit alespoň jednu noc a trochu se aklimatizovat, než na místním letišti nasednete do malého vrtuláku s obvyklou kapacitou kolem deseti cestujících a vydáte se do skutečné divočiny.
V našem případě byl první safari destinací na expedici kráter Ngorongoro, letově tedy Manyara Airstrip. Nutno dodat, že ‚airstrip‘ je výstižné označení, pro tuto plochu by byl totiž termín letiště příliš vznosný. Už samotný ani ne hodinový přelet sem je dechberoucím zážitkem. Jen pár minut po opuštění letového prostoru kolem Arushi se totiž krajina dramaticky mění a člověk jen s pokorou sleduje, jak si tady zemi s každým dalším kilometrem bere příroda. Stín letadla na hustou zelení pokrytých horách působí až nepatřičně. Dobrodružství začíná.
K pochopení toho, co je to kráter Ngorongoro, je potřeba trocha zeměpisu. Jako kráter Ngorongoro se označuje rozlehlé území v severní Tanzanii zaujímající prostor mezi zhruba šest set metrů vysokými stěnami kaldery vyhaslé sopky. Tato kaldera vznikla propadnutím centrální části vulkánu do jeho vyprázdněného magmatického ohniště, a to před asi dvěma miliony let. Ngorongoro je největší neporušená vulkanická kaldera na světě a od roku 1959 je její území chráněno. Přímo v dvaadvacet kilometrů širokém kráteru zařazeném na seznam světového dědictví UNESCO žije na třicet tisíc (!) divokých zvířat, přičemž je tady per capita největší koncentrace predátorů v rámci afrických národních parků. Téměř zaručeně tady uvidíte pakoně, zebry, buvoly, slony, lvy, šakaly, hyeny, impaly a možná i nosorožce a pštrosy. Naopak se uvnitř kráteru nesetkáte se žirafami, a to hned ze dvou důvodů – strmé stěny kaldery jsou pro ně s jejich tělesnou konstitucí jen těžko překonatelné, a navíc tady nerostou akácie, jež jsou jejich preferovanou potravou. Hustota fauny je tady tak masivní, že celý kráter působí jako suchozemská Noemova archa. Pokud je tohle vaše první safari, v Ngorongoro si rychle odbudete vzrušení z pakoňů a zeber – po pár minutách strávených tady vám jejich stáda budou připadat jako běžné kulisy.
Název Ngorongoro pochází z jazyka Masaiů, místního původního etnika žijícího stále velmi tradičním způsobem, a znamená ‚dar života‘. Jedním z důvodů, proč Masajové kráter takto označují, je mělké alkalické jezero Magadi v jeho východní části – zdroj vody, na níž všechno živé tolik závisí. Zatímco hladina jezera je pokrytá stovkami a stovkami plameňáků, u jeho břehů se napájejí pakoně, buvoli a další zvířata, vždy ostražitě sledující okolní trávu, z níž se kdykoliv může vynořit lev nebo hyena. Boj o život je v africké divočině konstantní a zákony potravního řetězce neúprosné. Platí ale i pro predátory. Lvi, gepardi a hyeny jsou si navzájem konkurencí, a snaží se tak eliminovat jeden druhého – obvykle skrze zabíjení mláďat.
Pohled na kráter doslova z první řady nabízí Ngorongoro Crater Lodge z portfolia butikové sítě safari klenotů andBeyond. Jedna z nejprestižnějších a nejproslulejších safari adres v Africe sestává z pouhých třiceti velkorysých apartmá, která s překvapivou lehkostí kombinují křišťálové lustry, starožitnosti a samet s autentickými africkými materiály a etno detaily. Signature prvkem Ngorongoro Crater Lodge jsou všudypřítomné rudé růže. Jejich těžká vůně tady provází každý krok, a jakkoliv se na první pohled mohou zdát v africké divočině nepatřičné, opak je pravda – v horách kolem Arushi na jdete rozlehlá růžové pole a díky specifickým podnebným podmínkám se tady těmto elegantním květinám nebývale daří. Lodge není nijak oplocená, takže se mezi jednotlivými domy nezřídka objeví zvířata – zebry už tady místní tým označuje jako ‚rezidentní‘. Když se vám poštěstí, objeví se za vašimi okny třeba právě v okamžiku, kdy si budete dávat horkou koupel ve volně stojící vaně s výhledem na kráter.
Na safari jsou velmi příjemným zvykem oplývajícím štědrou porcí koloniálního kouzla takzvané sundowners, drinky před večeří servírované se západem slunce. V Ngorongoro Crater Lodge se k nim hosté večer scházejí u ohně, aby s pětihvězdičkovým servisem číšníků v perfektně padnoucí livreji sledovali, jak poslední paprsky dne mizí na dně kaldery – a pokud je sledujete odtud, byl to nepochybně skvělý den. Letos v lednu se lodge na dva roky pro rozsáhlou rekonstrukci uzavřela, nicméně andBeyond slibuje, že se začátkem roku 2027 vrátí v podobě, která „předčí vaše nejdivočejší safari sny“ – konec citátu.
Ngorongoro je úchvatné místo, ale dva dny vám na poznávání jeho krás postačí. My jsme se po nich vydali vstříc odlehlému západnímu koridoru plání Serengeti, jež od Ngorongoro dělí hodina a půl vnitrostátního letu. Nic nepřiblíží diverzitu přírody Tanzanie jako tento přelet, během nějž se krajina postupně zplošťuje, až působí jako nekonečná zelená poušť, místy narušovaná solitérními akáciemi, pod jejichž korunami zvířata hledají v rozpálených odpoledních hodinách vzácný stín. Když tady pilot začne snižovat letovou výšku, neubráníte se pocitu, že se zřejmě chystá přistát přímo mezi žirafami. Těsně předtím, než letadlo dosedne na zem, vám možná probleskne hlavou myšlenka, že byste si z okénka jednu skoro mohli pohladit. Když nás po vystoupení z letadla personál airstripu upozornil, ať nechodíme příliš daleko od letadla, protože v okolí mohou být lvi, tušila jsem, že jsem tady správně.
Řeka Grumeti je pro Serengeti tím, čím je Nil pro Egypt. Její vody i břehy jsou plné života, ale i smrti. Koryto vlnící se jako stuha pláněmi je jedním z klíčových bodů při migraci pakoňů a dalších zvířat, kteří ji musí překročit, aby mohli pokračovat ve své cestě. Těžko kde ovšem najdete takovou koncentraci krokodýlů jako právě v Grumeti. Vedle nich tady žijí také hroši, na pohled roztomilí obři, na které si ovšem netroufnou ani zmínění krokodýli. Žijí tak vedle sebe v tiché dohodě o příměří daném zákonem silnějšího. Význam Grumeti pro celý ekosystém oblasti je pochopitelně daný i tím, že je zdrojem vody, ke kterému dříve či později musí přijít každý. A právě v ohybu jednoho z jejích četných přítoků se nachází Grumeti Serengeti River Lodge – ne v blízkosti, ne nedaleko, přímo na břehu.
Společenská al fresco lounge s terasou a ohništěm nabízí exkluzivní výhled na řeku, za kterou se běžně na safari musí vážit náročná cesta, protože jde o skutečně odlehlou oblast s minimem lodgí. Velmi brzy tady zjistíte, že si tak trochu přejete, aby pršelo. Když se totiž spustí déšť, místní hroši – jsou tady skutečně permanentně – začnou dělat ve vodě salta a rozehrají choreografie, na jejichž pozadí zapomenete, že jste na kost promočení (obzvlášť, když vám k jejich sledování číšník přijde pozorně nabídnout gin & tonic).
Ultimátní safari zázemí tady najdete v deseti stanech – a že jde o stany, je dáno pouze skutečností, že nemají zděné stěny. Jejich výjimečně prostorné interiéry zcela hladce přecházejí v privátní terasy s bazény, odkud můžete pozorovat dění na řece a v jejím okolí.
V designu využité materiály citlivě zrcadlí charakter okolí a dávají jeho géniu loci pevné obrysy. Na tomhle místě budete mít jediný problém – rozhodnout se, jestli dáte přednost línému odpoledni v soukromí dělenému mezi opulentní koupel s výhledem a popíjení šampaňského v bazénu nebo další výpravě na safari. Příjemné starosti.
Že je západní koridor Serengeti odlehlou oblastí, zaznělo už několikrát, ale jakmile tady vyrazíte na první gamedrive, pochopíte, proč je důležité si to znovu připomenout. Někdy tady celé hodiny nepotkáte jediné další auto. Nekonají se žádné motorizované kolony střídající se u v podstatě obklíčených zvířat, tohle je záležitost jeden na jednoho. Tedy obrazně, protože místní smečky lvů, stáda zeber nebo tlupy paviánů jsou celkem početné. Z Grumeti Sergenti River Lodge se vyráží na gamedrive dvakrát denně – brzy ráno a na sklonku odpoledne. Ráno je obecně oblíbenější, protože zvířata jsou aktivnější a člověk má před sebou celý den, ale asi máloco ve vašem rejstříku zážitků předčí okamžik, kdy se obzor po dešti začne barvit do rudofialova a průvodce zastaví u skupiny lvic s kojícími se lvíčaty. Některé snímky ze Serengeti by člověk v kontextu boomu AI na Instagramu snadno přešel s pochybností, že tohle nemůže být realita. Může.
Jedno je potřeba si přiznat. Na safari počítejte s opravdu brzkým ranním vstáváním. Do kráteru Ngorongoro se vyplatí vyjet ještě před šestou ráno, abyste byli mezi prvními, kdo do parku s jeho otevřením právě v šest ráno vjede. Později nejenže budete vídat další lovce zážitků, ale i zvířata budou vlivem stoupajících teplot méně aktivní. V západním koridoru Serengeti zástupy nehrozí, ale ještě za tmy vás pravděpodobně vytáhne z postele jiná mise, která patří na bucket list každého dobrodruha i romantika: let horkovzdušným balonem. Startuje se s rozbřeskem, ale na místě určení je potřeba být ještě alespoň hodinu předem. Krev v těle vám v tento nekřesťanský čas pomůže rozproudit zázvorová káva. Čtete správně – káva se zázvorem. Místní horká, černá, silná a pořádně ostrá specialita je něčím, na co buď budete chtít okamžitě zapomenout, nebo to vyzkoušet doma. Samotný let trvá asi hodinu a ani jedinou její minutu nebudete litovat, že jste skutečně vstali. Měkké ranní světlo pomalu zalévající pláně Serengeti a pohled na křivky Grumeti z výšky v místech kde se obzor ztrácí v náznaku Viktoriina jezera, se vám vpálí do paměti a navždy ve vás ‚něco‘ trochu změní. Není divu, že právě tento okamžik mnozí využívají k žádosti o ruku. „U čísla 1000 jsem přestal počítat,“ odpověděl mi náš pilot na dotaz, kolikrát byl během své padesátileté horkovzdušné kariéry svědkem zásnub ve vzduchu.
Tento článek má 2750 slov, ale ani dvakrát tolik by nestačilo na vyjádření toho, jak se safari dokáže dotknout duše. Jeho magie jako by vyvěrala z časů, které už dávno odnesl proud afrických řek, a přesto si jejich vůni neseme v jakémsi kolektivním povědomí. Je složená z nót ohně, kůže a vlhké země, do níž se opírá slunce. Tanzanie je romantická i krutá zároveň jako sama příroda a ve své nespoutané intenzitě nebezpečně návyková. I kdyby měla být náklonnost k jejím svodům jediným důvodem, proč chránit její autentické kouzlo, stojí to za to.
Foto: Archiv Luxury Digest se svolením, Getty Images
