Montenegro: Mezi mořem, horami a nebem

Dobré věci často přicházejí v malém balení. Montengro to jen potrvzuje. Osobně jsme se o tom přesvědčili, když jsme vyrazili prozkoumat novou “It” destinaci.

V Montenegru žije jen něco málo přes 600 000 lidí a zaujímá plochu menší, než na jaké se rozkládá Morava, přesto se sem vejdou dva světy. Jeden byl formován minulostí a jeho obrysy definují benátské paláce převážně z 16. století porostlé břečťanem s patii vonícími praskajícími granátovými jablky a křivolaké uličky starých přístavů s kočkami pospávajícími v nikách strážených mariánskými ikonami. Ten druhý ukazuje, kam Černá Hora směřuje ve 21. století, a její budoucnost promítá do scény jet-set marin s kotvícími superjachtami, beach clubů, kde je proti pravidlům etikety začít den jinak než šampaňským, a hotelů, díky nimž se k donedávna ospalému Montenegru postupně obrací pozornost celého světa.

Tour de boka

Podobně plynule, jako se v Černé Hoře prolíná minulost s budoucností, tady přechází hluboký Jadran v hory, jež ho lemují a vrhají dlouhé stíny na petrolejově modrou hladinu boky Kotorské. Jeho riviéra je jiná než v sousedním Chorvatsku – možná autentičtější, určitě méně zalidněná. Černohorci jsou národem námořníků a ti, jak známo, ovládají umění žít. Autenticky balkánská pohostinnost je v jejich zemi cítit na každém kroku, ať už si zajdete na rybí trh do Kotoru (což byste mimochodem určitě měli udělat), na oběd na pláži v Njivici, nebo na rychlé espresso na některém z rušných náměstí v Hercegu. Na tour de boka byste neměli kromě městeček rozesetých po jeho linii vynechat zastávku na ostrově Sveti Nikola, kterému místní pro jeho pověstné pláže přezdívají Havaj u Budvy a jehož vnitrozemí s borovicovými lesy je plné jelenů a králíků. Dostanete se na něj jednoduše taxilodí a dá se tady strávit příjemným nicneděláním na slunci celý den.

Ideální set up k zakončení dne na pobřeží boky nabízí rodinné vinařství Savina, které uvedlo svá první vína na trh teprve před devíti lety a zakládá si na svém rosé. Ledově vychlazenou sklenku z odrůdy Grenache zrající v dubových sudech si tady vychutnáte s výhledem na moře a klášterem z počátku 11. století za zády. Až se nebe začne od mořské hladiny pomalu barvit do odstínu vína ve vaší sklence, Černá Hora se vám nadobro vpije do duše.

Z mořské soli a horského větru

V Montenegru by bylo zásadní chybou nepronajmout si auto. Černou Horu totiž ve dvou stopách důkladně projedete za tři dny, a navíc nabízí jedny z nejkrásnějších scénických cest Evropy. Jen sedmdesát kilometrů od Herceg Novi, největšího města na pobřeží boky Kotorské, se na úpatí Lovcenu nachází vesnice Njeguši, kde ochutnáte dost možná nejlepší pršut na Balkáně. Je solený mořskou solí a lehce uzený bukovým dřevem. Dnes ve vsi žije už jen sedmnáct lidí, ale každý z nich je hrdý na to, že právě z Njeguši pochází významný černohorský šlechtický rod Petrovićů-Njegošů. Pokračovat v ochutnávání Montenegra pak můžete o pětapadesát kilometrů jihovýchodně dál, ve vinařství Plantaže u městečka Golubovci kousek od Skadarského jezera. S rozlohou 2310 hektarů a produkcí 17 milionů lahví ročně jde o jedno z největších vinařství v Evropě. Z bílých vín tady vyzkoušejte místní původní odrůdu Krstač se svěže zeleno-bezovým buketem, z červených pak rovněž lokální Vranac s plnou hřejivou chutí se stopami vanilky a perníkovými tóny.

Slza Evropy

Divočejší podobu panenské přírody Montenegra nabízí řeka Tara v národním parku Durmitor, jejíž kaňon místy porostlý stromy starými i 450 let je s hloubkou 1300 metrů druhým nejhlubším na světě. Voda je tady tak průzračná, že se Taře říká slza Evropy. Jakkoliv poeticky to může znít, řeka je také jednou z nejatraktivnějších raftařských destinací na kontinentu a je sjízdná v délce téměř sto kilometrů. Pokud se nepotřebujete vydávat rovnou do vody, ale na Taru se raději podíváte shora, nejlepší pozici pro tuto misi nabízí obloukový železobetonový Djurdjevičův most, který řeku překlenuje. V době svého vzniku, tedy ve čtyřicátých letech, patřil mezi nejpokrokovější stavby svého druhu v Evropě. Dnes se z něj mimochodem skáče bungee jumping.

Vzpomínky na generála Mamulu

Ale zpět k moři. V boce Kotorské je rozeseto celkem devět ostrovů a jedním z nich je Mamula. V podstatě celý ostrov zabírá kruhová pevnost z roku 1853, která vznikla, aby strážila vstup do boky před nepřátelskými loděmi. Ostrov nese jméno po generálu Lazaru Mamulovi a loni na podzim se tady otevřel výjimečný butikový hotel Mamula Island situovaný ve zdech pevnosti. Projekt provázela mimořádně citlivá a ostře sledovaná renovace areálu, který je chráněn jako národní památka. Výsledek je neuvěřitelně autentický, každá cihla byla důkladně očištěna a vrácena na své původní místo, aby celek povstal z popela a začal novou kapitolu svého příběhu.

Pod starou borovicí

Od okamžiku, kdy dosáhnete na speedboatu břehů ostrova, z vás vítr a šumění vln začnou smývat všednost. Zbytečné myšlenky se ztratí v křiku racků nebo je podobně jako sluneční paprsky pohltí kamenné hradby pevnosti, za nimiž se otevírají výhledy na vlny a zelené svahy lemující boku Kotorskou. Přirozeným epicentrem dění na ostrově je středomořsky elegantní centrální prostor s bazénem a restaurací, který přechází do intimněji laděné lounge terasy pod starodávnou borovicí, jediným stro mem, který na ostrově roste.

Za designem 32 pokojů a suit stojí Piotr Wiesnewski a jeho berlínské weStudio, které dokázalo nenuceně přenést barvy a struktury boky Kotorské do interiéru pevnosti, jejíž rámec sám o sobě funguje jako umělecký prostor. Každý z pokojů disponuje dechberoucími výhledy na záliv a v nejvyšších kategoriích apartmá si je vychutnáte i z volně stojící vany. O stupeň vyšší level relaxačních rituálů poskytuje 360° wellness se saunami, jógovou terasou a excelentním treatment menu postaveném na švýcarské kosmetice Annané, respektive její speciální linii vytvořené pro hotel s využitím organických složek přímo z regionu.

Síla ostrova

Kulinářskou identitu Mamuly vytvořila šéfkuchařka Erica Archambault, Kanaďanka s francouzskou gastronomickou školou a vytříbeným citem pro lokální ingredience. Casual verzi její vize Černé Hory můžete ochutnat v restauraci u bazénu, fine dining provedení pak v restauraci Kamena, kde se podává večerní degustační menu. Po západu slunce zajděte do baru Pinea, kde nad některým ze signature drinků inspirovaných bokou a jeho historií můžete přemítat o tom, jaké to tady bylo před téměř dvěma stoletími, kdy vaše místo zaujímali hrdinní admirálové.

Autor: Jitka Krulcová, Zdroj: Archiv

Mohlo by vás zajímat

Leisure3x podzimní relax v Česku

Vaše další staycation nemusí proběhnout u vás doma, ale ve vaší domovské krajině. Na jaké koncepty hotelů se můžete těšit…