Když Pierre Yovanovitch přijel do dvoupatrové rezidence Lasata v East Hampton na Long Islandu poprvé, neupoutala ho ani tak sama honosná stavba, jako spíš lípy rozeseté na velkorysém pozemku. „Trochu jsem žárlil,“ řekl během prohlídky hotové realizace reportérce z The Wall Street Journal. „V Provence totiž nikdy lípy neporostou, protože je tam málo vody,“ vysvětlil s odkazem na svůj venkovský zámek Château de Fabrègues na jihu Francie, kde – pokud zrovna neobjíždí své kanceláře v Paříži a v New Yorku –, tráví většinu času.
Lasata (jméno v jazyce indiánů znamená místo klidu) byla postavena před více než sto lety, v roce 1917, a od té doby vystřídala téměř desítku majitelů. Postavit ji nechal George Wellington Schurman, manhattanský právník, který stavbou svého osmiložnicového letního útočiště o rozloze více než 800 metrů čtverečních pověřil architekta Arthura C. Jacksona. Ten se ve svém plánu nechal unést romantickým, až antindustriálním dekorem. Podstatnou součástí jeho původního návrhu je kromě nostalgické romantiky také důmyslné propojení interiéru a rozsáhlé zahrady.
Asi nejznámější rezidentkou Lasaty nicméně byla bývalá americká první dáma Jacqueline Kennedy Onassis, která tu za svých dětských let trávila prázdniny. Dům totiž od 20. do 50. let minulého století vlastnila její rodina. Dnes je hrdým majitelem tohoto vzdušného, světlem zalitého sídla David Zander, filmový, televizní a reklamní producent a zakladatel vlivné produkční agentury MJZ. K rozsáhlé renovaci svého nového přírůstku do realitního portfolia povolal právě francouzského designéra Pierra Yovanovitche.
Od počátku svého působení ve světě interiérového designu Pierre Yovanovitch čerpá podněty z designérského hnutí Swedish Grace, jež v čele se švédským architektem Erikem Gunnarem Asplundem proslulo kombinací jednoduchých linií, starodávných motivů a mimořádným důrazem na kvalitu řemeslného zpracování. Tato inspirace nás vrací zpátky do rezidence Lasata, do domu nedaleko oceánu, kde se mísí barevné moderní tvarosloví s historickými designovými aluzemi. Jako první sem Pierre Yovanovitch umístil sedací nábytek od francouzského designéra Jeana Toureta či jeho skandinávského kolegy Axela Einara Hjortha, který rovněž čerpal z již zmíněného severského stylu. A jelikož si majitel domu nepřivezl do East Hampton téměř žádný další mobiliář, doplnil francouzský designér eklektický výběr o kousky z vlastní řady Pierre Yovanovitch Mobilier. V obývacím pokoji Lasaty najdeme jeho autorskou půlkruhovou dubovou sedačku nebo výrazné křeslo Flirting. Prostor dále dotváří křesílko z 30. let od britského designéra Geralda Summera a stůl z dílny současného avantgardního výtvarníka a produktového designéra Martina Szekelyho.
Jídelně s velkým, na míru vyrobeným stolem vévodí kachličkový krb v barvě královské modři a celostěnná knihovna ladně navazující na trámový strop. Ložnice, ale i další pokoje jsou vybaveny jednoduše, v každé z mnoha místností však na jejich obyvatele čeká překvapení vtělené do neotřelých detailů. Například v jedné z dalších obývacích prostor s dominantou v podobě obrazu belgického expresionistického malíře Brama Bogarta najdeme na míru vyrobený a ve francouzské vesnici Aubusson ručně tkaný ornamentální koberec vytvořený francouzským studiem Pierre Marie. V dětském pokoji zase zdi oživuje tapiserie od významné americké výtvarnice Sheily Hicks, která proslula svými monumentálními textilními a tkanými díly. Součástí rezidence Lasata je i zahradní domek u bazénu, jehož interiér kromě Hjortových křesel a několika dalších kusů masivního dřevěného nábytku zdobí také zábavná nástěnná socha ve tvaru plavek od mladé francouzské umělkyně Mathilde Denize.
Před Davidem Zanderem vlastnili dům manželé Reed a Delphine Krakoffovi – Reed je americký módní návrhář a bývalý kreativní ředitel značek Coach a Tiffany – kteří k jeho renovaci povolali v roce 2007 Ferguson & Shamamian Architects. Některé z místností v Lasatě tak potřebovaly od Pierra Yovanovitche pouze kosmetický zásah. Týká se to například bílé kuchyně, kterou Francouz osvěžil jen světly připomínajícími okvětní lístky a novou pracovní deskou.
Text: Simona Petrová, Foto: Archiv Pierra Yovanovitche
